Z přednášky cvičitelům

JÓGA - jeden z nejdokonalejších systémů pro lidské zdraví.

Jejich metodami dosahujeme rovnováhy v organizmu ve mnoha rovinách. Získává se tím dobrá kondice, odolnost u chorobných stavů pak vhodné podmínky pro hojení. Jde o důvody preventivní i léčebné.
Častou příčinou neúspěchu při cvičení je neznalost a podcenění základních principů jógy a to je sebekontrola, relaxace a správné dýchání.
Zvláště u nováčků je důležitější naučit je tyto tři základní principy, než výuka velkého množství ásán.
Častá otázka, která je kladena začátečníky je - kolikrát denně a jak dlouho mám cvičit?
Jógové cvičení však není jen cvičení asán, ale zprvu zvláště při sebekontrole můžeme svoje počínání sledovat po celý den. Jako cvičitelé je nutno mít na paměti, že je důležité přistupovat ke každému cvičenci individuálně.
Neméně důležité je začít jednoduchými praktikami. Stejné cvičení prožívá každý jinak. Úkolem cvičitele je vysvětlit povšechný účinek ásány, ale prožitky ásány si musí utvořit každý sám.
Při hromadném cvičení musíme mít na paměti individuální zvláštnosti jednotlivých cvičenců.

* * *

Zákon nejmenšího úsilí. Mozek vnímá spíše rozdíly mezi dvěma stavy než hodnotu absolutního podnětu.

* * *

Každé onemocnění se v první fázi projevuje pouze jakýmsi dyskomfortem. Člověk se necítí ve své kůži Tyto změny na hladině energiích jednotlivých akupunkturních drah lze diagnostikovat pomocí měření elektroakupunkturních bodů dle doktora Vola.
Druhou fází nemoci, jsou změny psychosomatické. Stále ještě není metodami západní medicíny toto stadium diagnostikovatelné. Pacient má stále větší potíže a mnohdy je odesílán na psychiatrii k léčení deprese, úzkosti, panických poruch atp.

* * *

Má-li problém řešení není nutno si dělat starosti. Nemá-li problém řešení, starosti nepomohou. /Tibetské přísloví/
Třetí fáze nemoci jsou změny biochemické. V této fázi jsme již schopni metodami západní medicíny diagnostikovat patologické biochemické testy a zobrazit např. vznikající nádorová onemocnění, stíny na plicích, rozšíření srdce atd.

* * *

Sebekontrola
Člověk, který si cvičí sebekontrolu dělá nejdříve vědomě, později podvědomě to, co je pro něho dobré. Neznamená to ovšem, že se bude hypochondricky sledovat. Sebekontrolu se můžeme učit různým způsobem. Cvičit je potřeba ne se švihem, ale pomalu synchronizovaně s dechem.
Rozcvičujeme-li např. ramenní kloub je potřeba cvičit nikoliv švihem, ale velmi pomalu. Cvičení můžeme pak ztížit třeba tím, že pravým ramenem děláme velké kruhy a levým menší.
Po probuzení můžeme svůj stav analyzovat uvědoměním si svojí nálady a třeba změřením pulzu a podle toho si sestavit ranní cvičení. Účinnost cvičení je možno podpořit dýcháním. Rozdíl nálady je třeba při deštivém počasí nebo je-li pěkně, jiná nálada je na jaře a na podzim.
Jógová sestava pak není vždy stejná, ale řídí se podle těchto skutečností. Tímto způsobem jsme schopni řídit svoji náladu po celý den. Například ráno, když se vzbudíme a jsme ochablí, nebudeme určitě cvičit šítalí pranajamu nebo předklonová cvičení, ale přejdeme na dynamický pozdrav slunci, bhastriku taktéž nebudeme cvičit předklonová cvičení, ale budeme volit spíše záklony. Je dobré si najít více dvojic cviků s tonizačním a relaxačním účinkem, cvičit je a pozorovat jejich účinek.

* * *

Relaxace
Prostředí ve kterém relaxujeme musí být klidné, přiměřeně vytopené, nesmí tam být průvan. Oblečení volné, přiměřené k teplotě místnosti, vhodná barva světlejší přírodní barvy. Podložka ne příliš tvrdá, ani příliš měkká, aby se do ní tělo nezabořilo, musí dostatečně tepelně izolovat od podloží a musí být dostatečně velká, aby na ní mohlo ležet celé tělo. Vhodné je použití lehké přikrývky. Odložit šperky, hodinky, brýle.
Pro úvod do relaxace lze použít po uvedení do šávasány a vyrovnání dechu např.: To, co bylo, nemůžeme ovlivnit, to, co přijde, nemůžeme ovlivnit, můžeme ovlivnit pouze to, co je nyní a nyní je čas na relaxaci. Myšlenky, které přicházejí necháme zase odcházet, nerozvíjíme je.

* * *

Správný dech
80% lidí dýchá špatně. Nevyužívá plnou kapacitu plic, má nevyrovnané dýchání. Je nutné naučit vyrovnat dech. Mnohdy stačí pouhý pohled na člověka abychom zjistili, že špatně dýchá. Pouhým vyrovnáním dechu získáváme velmi jednoduchou a účinnou léčebnou metodu. Joganandovo dýchání na ovlivnění vředové choroby dvanáctníku. Levá nosní dírka / Ida/ snižuje napětí, prová nosní dírka /Pingala/ zvyšuje napětí

Sankalpa
je jógovým prostředkem sebevýchovy, kdy se adept začíná vědomně přetvářet do podoby, které chce dosáhnout. Při relaxaci těla a myslí je vhodný moment pro vkládání cílů a záměrů do podvědomí. Abychom dosáhli komunikace se svým podvědomím musíme volit krátkou a jednoznačnou větičku, která formuluje náš záměr zcela jednoznačně a pozitině. Např. “Jsem klidný a vyrovnaný“. Nesprávně je „Nebudu se rozčilovat“. Další aspekt, který musíme mít na mysli, je, že záměr musí být pozitivní a cvičencem ovlivnitelný. Nejde použít sankalpu např na výhru ve sportce nebo na zítřeší počasí. Sankalpu je nutné používat opakovaně nejen v průběhu hluboké relaxace, ale také například před spaním, kdy je tělo relaxováno. Není dobré sankalpu příliš často měnit.

Vegetativní nervový systém
Pro cvičitele je to velmi důležité zvláště při sestavování individuální cvičební sestavy pro jednotlivé cvičence. Typ vegetativního nervového systému je možno určit podle pulzu, krevního tlaku a dýchání. Vegetativní nervový systém je částečně nezávislý na vůli člověka. Jedinou výjimkou je dýchání a právě přes dechová cvičení jsme schopni naučit se vegetetivní nervový systém ladit.
Vegetetivní /autonomní/ nervový systém se dělí na dvě části.
Sympatikus a parasympatikus. Každou autonomní nervovou dráhu tvoří dvojice vláken, pregangliový a postgangliový neuron. Postgangliový neuron končí většinou v hladkém svalstvu vnitřních orgánů a tkání, které nemůžeme ovlivňovat vůlí.
V sympatické části vegetativního nervového systému začínají pregangliové neurony ve 12 hrudních a třech bederních segmentech. Vycházejí mimo míšní nervy z předních kořenů míchy, vstupují do ganglií která se nachází podél páteře dále mohou postupovatřemi různými způsoby. Buď se spojí s postgangliovým neuronem nebo pokračují bez přepojení směrem vzhůru nebo dolů s spojí se s postgangliovým neuronem v dalším gangliu. Všechna malá nemyelinizovaná vlákna, která regulují průměr krevních cév řídí činnost potních žláz, vztyčují vousy a chlupy se vracejí z ganglií zpět do míšních nervů. Postgangliová vlákna ovládající činnost žaludku, střev, jater, ledvin močového měchýře vycházejí přímo z ganglií uložených v blízkosti těchto orgánů v dutině břišní a mezenteriu. Jedinou sympatickou dráhou, která nemá dvouneuronové uspořádání je ta, která ovlivňuje funkci nadledvinek. Tady vycházejí pregahgliová vlákna přímo z míchy a vedou přímo do dřeně nadledvinek a tam spouští uvolnění adrenalinu a noradrenalinu. Parasympatická vlákna vycházejí z centrálního nervového systému, ganglia jsou umístěna v blízkosti nebo uvnitř cílového orgánu. Proto jsou pregngliová vlákna velmi dlouhá, zatímco postgangliová vlákna jsou velmi krátká, třeba jen několik mm. Většina parasympatických vláken je spojena ve dvou bloudivých nervech, /n. Vagus/, který se tak jmenuje proto, že spojuje důležité orgány v dutině hrudní a břišní. Další vlákna vedou cestou hlavových nervů k očím, slinným žlázám, nosní sliznici. Jiná vlákna vedou k pánevním orgánům. Rámcově lze říct, že aktivita sympatiku připravuje organizmus k činnosti a aktivita parasympatiku převládá v období relaxace a regenerace a spánku

Přehled činnosti autonomního nervstva

Posturální svaly (nebo-li tonické či pomalé)
Jsou svaly, jež mají jednu hlavní funkci – správné držení vzpřímené polohy těla. Jsou skutečně vytrvalé a silné (s ohledem na druhou skupinu svalů) a jen těžce se unaví. Charakterizuje je odolnost, lepší cévní zásobení a nepřetržitá činnost. Posturální svaly je nutné neustále protahovat, jinak dochází k jejich zkracování – a to způsobuje, že se pak málo ohnete, špatně hýbete hlavou. Mezi tyto posturální svaly patří svaly šíjové, horní část trapézových svalů, zdvihače lopatek a svalstvo prsní a zádové. Neustálé protahování (alespoň 3× týdně) zaručuje lepší držení těla, ohebnost a zabraňuje možným problémům v budoucnu.

Fázické svaly (nebo také rychlé)
Jsou přesným opakem posturálních svalů. Tyto svaly nepracují, pokud je k tomuto úkonu nenutíte. Bez pohybu rychle ochabují a slábnou. Naprosto geniální ukázkou jsou svaly břišní. Jestliže je necvičíme pravidelně, nastane problém. Nehledě na to, že pokud nebudete mít pevné břicho a silnou horní část těla, budou Vás neustále bolet záda. Tyto svaly je dobré občasně procvičovat a zatěžovat. Do fázických svalů zahrnujeme ohybače krku a hlavy, deltové svaly či svaly břišní, hýžďové a stehenní.

Stres
Pojem stres se původně používal ve fyziologii k označení nespecifické reakce organizmu na jakékoliv nepříznivé okolnosti. V minulosti plnil stres velmi důležitou funkci. Připravoval člověka na pohotovost k útoku nebo k útěku. V civilizované době se však stres nemá možnost dostatečně vybít, takže se může kumulovat. V nejvšeobecnější klasifikaci se stres dělí na stres fyziologický a stres a stres psychologický, který se dá dále dělit na informační a emoční. Informační stres vzniká při informačním přetížení, když člověk nezvládá zpracovávat množství informací, nedokáže se správně rozhodnout ve vyměřeném čase a nese za svoje rozhodnutí velkou zodpovědnost.

Fáze stresu:

• excitační fáze
• fáze rezistence
• fáze vyčerpání - exhausce

Excitační fáze stresu bývá nositelem příjemných pocitů, adrenalinové sporty, hlučná hudba. Při dlouhodobém působení se však tato euforie klesá a jsou vyžadovány stále silnější podněty. Jestliže tyto podněty trvají příliš dlouhou dobu tak je člověk stává necitlivým – rezistentním pro tyto podněty a po určité době se dostavuje stádium vyčerpání. Nadměrným stresem se snižuje imunita organizmu, takže je náchylný k různým nemocem a to až k nádorovým onemocněním.
Proti nepříznivým účinkům stresu se můžeme bránit pravidelným cvičením a relaxací. Je důležité udržovat psychickou rovnováhu.
Protože není vhodné všude cvičit ásány můžeme si pomoci vyrovnávat psychiku dechem. Prohloubíme dech a prodloužíme výdech a tím zmírníme napětí. Indové pro tyto situaci doporučují bhramarí.

Životospráva
Nejde však o životosprávu jako takovou, ale o problémy psychohygieny.
Mnoho lidí trpí touhou po postavení, touhou po penězích, strach o zaměstnání, stresem cvičení jógy nelze oddělovat od jamy a nijamy. Někdy stačí lidem přijmout jen několik zásad. Další důležité zásady, které můžeme klientovi nabídnout při jakémsi psychopohovoru mimo klasické zásady jamy a nijamy např.

1. Neber si to osobně
2. Nedomnívej se
3. Neublížíš slovem
4. Všechno co děláš, tak dělej tak nejlépe jak jen to umíš

* * *

Tři síta řeči
Je to, co chci říct pravda nebo lež, jestli je to lež, tak to neřeknu a použiji další síto.
Je to co chci říct důležité nebo nedůležité. Pokud to není důležité, tak to neřeknu i kdyby to byla pravda a použiji další síto.
Je to, co chci říct dobré nebo ne. Je-li to špatné, tak to neřeknu.
U některých klientů se můžeme setkat se známkami sebeobviňovávní nebo obviňování svého okolí za něco, co se jim v minulosti stalo a nedostatek lásky k sobě.

Zde musíme analyzovat, zda klient netrpí úzkostí nebo depresí.

U depresí je člověk ve vagotonii, cítí se špatně ráno, může mít myšlenky na sebevraždu. Takovému člověku doporučíme, aby cvičil dechová cvičení s prodlouženým nádechem a event. krátkou zádrží v nádechu, cvičení, šírsásánu/ stoj o hlavě/, khandrásánu /uzavřený můstek s uchopením za kotníky/, bhundžakásánu /kobru/, šalahásánu /kobylku/, uštrásánu /velblouda/.

Naopak člověk úzkostný je ve vagotonii, to je zvýšené množství adrenalinu a takový člověk potřebuje klidnit. Mohou si stěžovat na bušení srdce, povrchové dýchání, pocit sevřenosti. Je ale možné, že v první fázi nebude schopen se zklidnit a tak volíme dynamickou sestavu „Podrav slunci“ a tím srovnáme i dýchání a posléze teprve cviky flekční a relaxaci.

Stravování

1. Nejez současně tučné potraviny a potraviny kyselé chuti
2. Snaž se nejíst ovoce jako dezert
3. Nespojuj maso a výrobky z mléka
4. pokud je ti těžko po jídle, jez nejdříve sacharidy a s odstupem maso
5. jídla nezapíjej
6. Po teplém jídle nikdy nepij studené nápoje
7. Jez do polosyta a pij do polopita
8. jez i zeleninu vařenou a blanšírovanou, syrová by měla tvořit ¼ snědené zeleniny, dobře žvýkej a zeleninu konzumuj s rostlinnými oleji
9. Nejez mezi jídly
10. Nespojuj ovoce s mlékem
11. Zřekni se jídla, které ti nedělá dobře
12. Snaž se jíst co nejvíce teplých jídel, hlavně na snídani
13. Nejez jižní ovoce, zvláště ne v zimě
14. Užívej koření a vybírej podle potřeby a druhů jídla